Přiznejme si, že realita za iluzí leckdy pokulhává. I když se shodneme na tom, že léto je časem dovolených, bezvadných prázdninových dnů. Slunce svítí a svět se jeví hezčí, vlídnější. V létě je prostě fajn. Alespoň tak se toto období vnímá a o patáliích, které sebou leckdy nese, se nahlas nemluví. Problémy ale existují.

Konečně spolu

Na jednu stranu těšení se na volné dny, bezstarostnější prázdninový režim. A na druhou strach jak přežít dvě, tři neděle rodinné dovolené, aniž by manželské soužití utrpělo větší újmu. Psychika nedostala tvrdě zabrat. Všichni si užili dny podle svých představ. Partnerské dusno nebylo na denním pořádku.

Nepřeháním. Tyhle obavy pronásledují řadu žen. Ať už mají děti malé nebo v pubertě. O společných selankách famílie rozhojněné o dědečka s babičkou nemluvě. Žádná idyla, ale spíše horor. Těžká zkouška tolerance, přizpůsobivosti a zdravé asertivity, která se týká i bezdětných párů, jejichž představy o relaxaci jsou rozdílné.

Ona se chce válet na pláži, on miluje akci. Kolo, horské výšlapy. Ona má ráda hotelový komfort, on romantiku baťůžkářů. Jí činí blaženou shopping v zahraničí, večerní luftování modýlků na kolonádě, karaoke v místních barech, což on nenávidí...

Kdekdo v ohrožení

Jsme v tom všichni. Rodiny, kdy je žena s dětmi doma a pečuje jen o rodinu. Úspěšný táta workholik se stará o blaho hnízda, doma se často nevidí. A pak vyjede s rodinkou k moři. Třetí den bez computeru zešílí. Pobyt s ním jsou spíš galeje než pětihvězdičková pohádka.

Ještě častější je model, kdy on i ona pracují. Rodina se míjí po večerech a teď všechny čekají společné dny prázdnin. Měly by je stmelit, měly by být úžasné. Jenže každý má své zájmy, svůj svět, který pomáhá v hektické každodennosti přežít a zavedený koloběh neohrožuje. Není na něj příliš času – na rozdíl od dovolené, kdy se může stát problémem.

Jednoduché to leckdy nemají ani matky pobývající s dětmi na venkově. Prázdniny jsou dlouhé, tábory nestačí, babičky nefungují. A ony na chatě nervózně přemítají, co jejich drahý pět dnů v týdnu po večerech dělá. Stávají se z nich stíhačky po mobilu, k hádce není nikdy daleko. A přiznejme si, že podezření je někdy oprávněné – i když je nesmysl jej dávat najevo. Preventivně se trápit možnou nevěrou. Nicméně letní avantýry slaměných vdovců nejsou unikát.

Dovolená může být problém i pro ženy bez partnera. A je jedno, jestli je jim třicet nebo šedesát. Samota, kterou během roku vůbec nepocítí, se ozve v plné síle. Není s kým vyrazit na dovolenou, prožít společné zážitky. Ne každá má na to, aby vyjela do světa sama. Chybí sebedůvěra, schopnost vystačit si singl. Nastupuje mindrák, sebelítost. Opravdu žádná pohoda.

Jak na to?

Dovolená je jisté vykolejení ze zavedeného řádu, chodu rodiny. Čas, který dává, je svým způsobem zrádný – umocní osamocenost, rozdílnosti, možná i narůstající, v uspěchaném maratónu každodenních povinností alibisticky přehlížené či podceňované problémy. Pochybnosti o kvalitě soužití. Proto nelze tato rizika podceňovat, bláhově si myslet, že volné dny jsou zárukou pohody.

Každý problém se dá jistě zvládnout. Podstatné je být pozitivní, empatický, přijmout kompromis. Být maximálně tolerantní a zároveň ctít vlastní potřeby. I totálně nesourodý pár si může společné chvíle užít, když ví, že si odlišné zájmy uspokojí na další sólo dovolené se stejně naladěnými přáteli.

Ani svobodné ženy nejsou odepsané – jen musí překonat komplex a vyrazit samy na zájezd. Teprve pak můžou zjistit, že všude mají šanci najít blízké lidi, možná i lásku na život.

Pozor i na prázdniny strávené neutuchající prací na chalupě. Zvelebovat statky jistě, ale ne celou dovolenou. A navíc to samé chtít po dětech. Tahle praktika se může léty vymstít. A zbude jen sebelítost: Celé roky jsem zbytečně dřela, dřel...

Dovolená skutečně nemusí být idyla. Jinak by po prázdninách nebyly psychologické ambulance plné klientů a manželské poradny nepraskaly ve švech. Ne nadarmo kapela Chinaski správně zpívá: „Jaký si to uděláš, takový to máš“. Tak na to prosím nezapomeňte.